Ne každé náboženství, které se označuje jako monoteistické, monoteistické ve skutečnosti je.

Křesťanství vyznávající víru v trojjediného boha, tj. boha, jehož součástí jsou tři osoby - bůh-Otec, bůh-Syn a bůh-Duch svatý nelze považovat za monoteismus.
Vždyť i bráhmanismus sjednotil své bohy (Bráhmu, Višnu a Šivu) v trojici (v sanskrtu se jí říká Trimúrti, což znamená mající trojí podobu).
Podobně nesmyslná je snaha prezentovat kabalistický smyšlenky jako monoteistické náboženství.

Kdo nebo co je jediným božstvem Zoharu?
Člověk by si mohl myslet, že je tímto jediným božstvem Ejn Sof, ale z kabalistických bajek je zřejmé, že se jedná spíše o jakousi oživlou látku, ze které vznikají sefiry a parcufové.

Sefiry a parcufové se spíše podobají božstvu, než Ejn Sof, neboť ten nemá žádné vlastnosti a nemá vazby se světem, Ejn Sof není bytost ale substance.
Ejn Sof nebo zjednodušeně Ejn je pouze veliké Nic.
A pouze emanací (my již víme, že se emanace v kabale označuje jako Acilut) toto Nic přemění samo sebe v Něco, v 10 sefirot, které jsou kabalistickým božstvem.
Toto mnoho-jediné božstvo kabalistických smyšlenek prezentují ti, kdo lžou sami sobě i ostatním, jako monoteismus.
Ten kdo není zaslepen sofismy a ten kdo je ochoten hledět pravdě do očí vidí, že se jedná o samostatné (i když vzájemně spjaté) božstva-tváře různé úrovně a různého typu.

Většina známých kabalistů nepovažovala Ejn Sofa za činného, tedy opravdového boha.
Jaký má Ejn Sof význam, když není bytostí ale substancí?

Někteří kabalisté považovali za boha všechny sefirot jako celek.
Věhlasný kabalista a mág Abraham Abulafia (pokoušel se v roce 1280 obrátit na kabalistický judaismus papeže Mikuláše III - poznámka překladatele) zesměšňoval víru v desetijediné kabalistické božstvo, a navrhoval nahradit 10 sefirot třemi, podobně jako je tomu u křesťanů, a hlásat trojjedinost. 
Lze předpokládat, že o podobné návrhy a myšlenky nebyly v kabalistickém prostředí vzácností.

Zohar byl sepsán ve 13. století a po dvě století byl téměř neznámým dílem.
K rozšíření Zoharu po roce 1391 podle Šolema výrazně přispěl vznik nového, tzv. marranského judaismu.
Marranský judaismus výrazně ovlivnil charakter talmudistického judaismu a po vyhnání židů ze Španělska se šířil do mnoha různých židovských obcí.

Křesťanští kabalisté se shodovali na skutečnosti, že Zohar obsahuje křesťanské myšlenky, například víru v prvotní hřích či spásu skrze víru; náboženství Zoharu lze interpretovat i jako víru v trojjedinost, představovanou hlavními parcufy Abou, Imou a nebeským synem - Zeirem Anpinem. 

A co je nejdůležitější, hlavní postava kabalistických bajek Zeir Anpin svým původem a mocí nad světem, kterou mu uděluje Zohar, připomíná Ježíše.  
Zohar se začal šířit poté, co byl vydán v letech 1558 až 1562 v italské Mantově se souhlasem a svolením papeže Pavla IV, a zejména po objevení se luriánské kabaly, tedy poté co byla mystika Zoharu doplněna a interpretována Izákem Luriou a Chajimem Vitalem. 

Proto je pro nás tak nesmírně důležitý názor Lurii.
Koho považoval za výkonného boha tento nejautoritativnější kabalistický mudrc?
Také pro Luriu nebyl Ejn Sof předmětem velkého náboženského zájmu; ve svých sobotních chvalozpěvech se Luria obrací k jednotlivým parcufům jako k samostatným bytostem (6, str. 92).
I kdyby se svatý Ari neobracel ke třem parcufům (Svatému - starému dny, Zeirovi Anpinovi a Malchut), ale k jejich podstatě Ejn Sofu, nepřestala by tím být kabala pohanským učením.

Hlavní roli hraje v kabalistických bajkách bezpochyby Zeir Anpin.
Zeir Anpin je ústřední postavou luriánské teosofie ... Zeir Anpin je Svatý, budiž On požehnán .... Zeir Anpin se zrodil z lůna Nebeské Pramatky, jeho zrození a vývoj ...... jsou podrobně rozebrány v systému, který vypracovali stoupenci Lurii (6, str. 91).   

R. M. Laitman ve svém komentáři ke knize r. J. Ašlaga Talmud Eser Sefirot píše: První tři parcufové světa Acilut Atik, Arich Anpin, Aba ve Ima vznikly pouze proto, aby porodily ZA''N - Zeira Anpina a nukvu (Malchut), kteří jsou nositeli celého plánu Stvoření (2, str. 119).

Roli Zeira Anpina jako hlavního hrdiny zoharského mystéria zdůrazňuje věhlasný mystik Ramchal (Moše Chajim Luzzatto): Vše v našem světě řídí parcuf Z''A Acilut (tj. Zeir Anpin světa Acilut - M. R.) (3, str. 34).

Zde je ukázka toho jak komentuje Zohar náš současník r. M. Laitman: Stvořitel se jmenuje Zeir Anpin nebo také sefira tiferet v parcufovi  Zeir Anpin; pokud jde o všechna stvoření tak je parcuf Zeir Anpin světa Acilut Stvořitelem a jmenuje se Náš Stvořitel (4, str. 133, 134).
Nejvyšší král, Stvořitel všech stvoření je parcuf Z''A (Zeir Anpin) světa Acilut (4, str. 456).

A v knize Kabala -Tajné židovské učení je zdůrazněno, že Zeir Anpin je Kadoš Baruch Hu a jeho nukva je Šchina.
Navíc se zde píše: Naše modlitby a přikázání jsou určena jednotě, tedy jejímu (Šchiny) sjednocení se Zeirem Anpinem, neboť jejich zivug (kopulace - M. R.) opravuje rozbité kilim světa Nekudim * (2, str. 120).

* Kromě 4 světů, které byly zmíněny dříve (Acilut, Berija, Jecira, Asija) jsou v Kabale zmíněny dva další světy, a to svět Adam Kadmon a svět Nekudim (svět bodů).

Na základě výše zmíněného je obtížné popřít, že parcuf Zeir Anpin světa Acilut, nebeský Syn, který se zrodil jako výsledek zivugu (soulože) parcufů Aba a Ima, je Stvořitelem a Vládcem, tj. hlavním božstvem zoharistických bajek. 

Naše povídání o Zeiru Anpinovi by ale bylo neúplné, pokud bychom se nezmínili o jeho intimní partnerce Malchut (jak již víme je to Šechina, Královna, Matronita - paní  a nukva Zeira Anpina).
Král a Královna jsou Zeir Anpin a Malchut, píše r. Laitman (4, str. 458).
Manželka kabalistického Stvořitele má mnoho společného s nižší Sofií - gnostickou zónou ženského rodu, dcerou světla, která byla svržena z duchovní říše do hmotného světa.

S touto gnostickou legendou je spojen následující midraš Zoharu: Anděl Matat přísahal, že slyšel zpoza opony, jak Stvořitel truchlí a vzpomíná každý den na Malchut, svrženou do prachu. A ve chvílích, kdy na ní vzpomíná, hřmí v 390 nebesích; ty všechny se před Ním třesou v hrozivém strachu. A Stvořitel roní slzy pro Šechinu, Malchut, padlou v prach. A tyto slzy planou jako oheň, a padají do velkého moře. A silou těchto slz ožívá vládce všech moří jménem Rachav*, a žehná svaté jméno Stvořitele, a zavazuje se pohltit vše od prvních dnů stvoření a vzít si vše k sobě; ve chvílí kdy všechny národy vytáhnou proti svatému lidu, vyschne voda a Izrael projde po souši (4, str. 187, Text prvotního zdroje)

* Matat - odvozeno od Metatron - z řeckého meta - po a tronos - trůn. Hlavní anděl agady. Rachav je další pohanskou bytostí, připomínající Poseidona Řeků či Neptuna Římanů.

Již jsme si vyjasnili, že kabalistickým Stvořitelem je Zeir Anpin světa Acilut.
Ten ale není jediným činným bohem Zoharu.
Svět Acilut je jakýmsi kabalistickým Olympem, který obývají i další bohové.
Zeir Anpin neboli Stvořitel a Bina neboli Elohím.
Bina je podle Zoharu (primární zdroj) nazývána Elohím.
Zohar cituje slova První knihy Mojžíšovy a tvrdí následující: BERÉŠÍT BÁRÁ ELOHÍM - hovoří o vyšším Elohím, o Bině, ne o Malchut (4, str. 88).
Je zcela zřejmé, že v Zoharu jsou Stvořitel a Elohím různé bytosti.
A je třeba připomenout, že Stvořitel - Zeir Anpin se narodil Bině (Imě); slovy Šolema - Zeir Anpin je Syn, který vyšel z lůna Nebeské Matky.
Nastává tak zvláštní situace: Elohím porodí Stvořitele, bůh porodí boha.
Šolem tuto situaci popisuje jako nějakou grotesku, jako bajku o bohu, který porodil sám sebe (6, str. 91).
Tuto podivnou situaci ale můžeme připustit pouze v případě, že znásilníme svůj zdravý rozum, a uznáme kabalistické bajky jako monoteismus a budeme tvrdit, že Bina (Ima) a Zeir (Syn), tj. Elohím a Stvořitel jsou jedna a táž bytost.
Ve skutečnosti je vše mnohem prostší.
Kabalistický mysticismus je založen na mnohobožství, Bina - Elohím a Zeir - Stvořitel jsou různé bytosti, a na bizarní bajce o porodu božského Syna pohanskou bohyní Matkou, která po porodu předala Synovi vládu nad světem.

Sefira Bina (parcuf Ima) hraje v kabalistickém panteonu významnou roli.
Během zivugu (pohlavního styku) s Abou se z esodu (pohlavního orgánu) Biny vylévají na svět blahodárné vody.
Ima je při stvoření světa * partnerkou Aby: vše stvořené vyšlo z Aby a Imy; Aba hovořil, a Ima konala; Aba dával světlo Imě, a poté co jí dal své světlo, začal sám konat (4, str. 420).

* Zde se musíme vypořádat s dalším logickým rozporem Zoharu. Vzhledem k tomu, že Stvořitelem je Zeir Anpin, měl by svět stvořit on. Podle Zoharu ho ale stvořila tři jiná božstva: Aba, Ima a Malchut.

Stvoření světa se účastnila i nebeská Dcera - Malchut.
A řekl Aba: STVOŘÍM ČLOVĚKA - spolu s Malchut světa Acilut (4, str. 422).

Zohar vysvětluje, že Malchut byla zapojena do tvůrčí práce, proto aby nezahynuly nečisté síly: Důvodem je to, že Malchut v sobě obsahuje vše, neboť dává světlo života i nečistým silám, aby tyto nezmizely ze světa; bez světla nečisté síly, stejně jako všechny elementy stvoření nemohou existovat a ihned mizí (4, str. 422).

Při čtení Zoharu či komentářů k Zoharu je potřeba být připraven na veškerá možná překvapení a veškerá možná bizarní překroucení smyslu.
To co se zrodilo v chorém mozku mystika, je navzdory veškeré logice prezentováno jako absolutní pravda.
Například slova První knihy Mojžíšovy jsou interpretována následujícím bizarním způsobem: I ŘEKL BŮH, UČIŇME ČLOVĚKA, ABY BYL NAŠÍM OBRAZEM PODLE NAŠÍ PODOBY, neboť světlo je obrazem a temnota je podobou. Vždyť poté, co se Ima smísila s Malchut, v ní vznikly dvě síly: OBRAZ a PODOBA, a následkem toho jsou i v jí stvořeném člověku tyto dvě síly: OBRAZ a PODOBA (4, str. 422).  

A tak vychází najevo, že člověk je stvořen dvěma ženskými parcufy: Imou a její dcerou Malchut; člověk je stvořen podle obrazu obou svých stvořitelek, podle obrazu, který je světlem Imy a podle podoby, která je temnotou Malchut.
Čtenář by neměl být překvapen z toho, že se Malchut, partnerka Zeira Anpina, Šechina a Královna přeměnila na zlou bohyni temnoty.
Podobné nesmysly můžeme v Zoharu potkat na každém kroku.
Ima, jak je psáno v Zoharu je nejvyšším Elohím, Malchut se této cti nedostává, je druhořadou bohyní, dcerou Biny Elohím a partnerkou Zeira Stvořitele.
Nicméně v podvečer třech poutních svátků: Chag ha-Macot (Pesach), Šavuot a Sukot, během kterých byli všichni muži povinni vykonat pouť do Chrámu, předává Ima své jméno (Elohím) své dceři Malchut a odívá jí do svého oděvu.
A proč?

To se stane jasným po přečtení následující pasáže Zoharu:
Matka dočasně půjčuje svůj oděv dceři a zdobí jí svými ozdobami; jméno Elohím sestupuje z Biny - matky na Malchut - dceru. A kdy jí zdobí svými ozdobami? Když před ní vidí muže. Tehdy se o ní říká: Třikrát v roce se ukáže každý, kdo je mužského pohlaví, před Pánem Hospodinem (Tóra, 2M 23:17). Neboť tehdy je Malchut nazývána mužským jménem Hospodin (4, str. 92, Text prvotního zdroje).

Takový je kabalistický výklad přikázání týkajícího se třech každoročních poutních svátků.

Přikázání vyjadřující věrnost Věčnému a uznání Jeho jedinosti je přeměněno v odporný obřad uctívání pohanské bohyně, neboť je zřejmé, že se jedná o nařízení přikazující pouť k pohanské bohyni, a je to pohanská bohyně Malchut a je to pohanský bůh Vládce Stvořitel, před kým se má třikrát za rok ukázat každý mužského pohlaví.

Ve srovnání s tímto rouháním jsou jakékoli ateistické narážky pouhými nevinnými dětskými vtípky, a jakékoli jiné pohanství je ve srovnání s tímto rouháním zcela neškodné.
Vždyť žádný běžný pohan neznesvěcuje Tóru tak odporným a cynickým způsobem, neprezentuje své bohy a bohyně jako židovský Elohím, nezasvěcuje těmto modlám přikázání ukradená ze Sinajského Učení.
Za zmínku stojí i nestoudný podtext ve slovech: A kdy jí zdobí svými ozdobami? Když před ní vidí muže.