Jdi na obsah Jdi na menu
 


4. ŽENSKÉ VODY

Modlitba nebo jiná prosba směřovaná ke Stvořiteli se v kabale označuje jako MA''N (maim nukvin - ženské vody) (2, str. 138).
Proč zrovna ženské vody?
Pokusme se na tuto otázku odpovědět.
Kabala popisuje pohyb modlitby skrze světy do nejvyššího bodu kabalistické pyramidy, tj. do Roš Galgalta *, kde maim nukvin provádí zivug s Or Eljon - Nejvyším Světlem, pocházejícím od Tvůrce (2, str. 138).

* Galgalta (čelo) je parcuf keter (2, str. 152). Jedná se o parcufa Arich Anpina, který vznikl ze s'firy Keter v procesu tikun (viz. výše).

Or Eljon, je samozřejmě mužský počátek, proto musí být modlitba počátkem ženským.
Trochu jiný pohyb modlitby je popsán na jiném místě:
MA''N stoupá k ZA''N Acilut, kteří ho odešlou k AV''I.
AV''I přechází z polohy PB''A do polohy PB''P a během zivugu se získaným MA''N vysílají světlo do ZA''N (2, str. 141).

Přeložíme výše napsané do srozumitelného jazyka.

Ženské vody (modlitba kabalisty) stoupá k Zeirovi Anpinovi a jeho nukvě, přebývajícím ve světě Acilut, tedy na kabalistickém Olympu.
Tento partnerský pár předává ženské vody druhému partnerskému páru - Aba a Ima, tj. Otec a Matka.

V reakci na to Aba a Ima, kteří se do této chvíle nacházeli v poloze panim be achora, tedy zády k tváři, přechází do polohy panim be panim, tedy obrací se k sobě tváří a vykonají zivug na maim nukvin (očividně to znamená že main nukvin napomáhají tomuto zivugu).
Světlo vznikající tímto zivugem je předáváno zpět Zeirovi Anpinovi a jeho nukvě.

Na dalším místě je popsáno mnohem složitější putování kabalistické modlitby.
Modlitba prochází rukama vládců světla a nebes.
A to jsou oni: Zvuliel, Hazradia, Ptachia, Hadriel, Pisgania, Sandalfon, Šimšiel, Anfiel a Azriel-saba * (4, str. 486-487).

* V podstatě jde o pohanské bohy. Pokud není nadpřirozená bytost obdařená jménem, nadpřirozenou mocí a sférou vlivu pohanským božstvem, tak čím tedy?!

Účelem kabalistické modlitby je vyvolat pohlavní styk mezi Zeirem Anpinem a Nukvou a mezi Abou a Imou.
V komentáři k úryvku ze Zoharu (Zohar, 1, 132a-133a) Kravcov píše: Rozeznáváme dva typy zivugim: ve světle Aba a Ima (modlitby jako ustanovení Otců *) a ve světle Zeir Anpin a Nukvy (modlitby jako náhrada každodenních obětí). (5, str. 281)

* Praotců. Jedná se o další agadicko-kabalistický výmysl. Přesně definované modlitby byly zavedeny až po zničení druhého Chrámu.

To že zivug kabalistických parcufů není v žádném případě alegorie, ale imitování intimního styku mezi mužem a ženou, můžeme odvodit z textu Zoharu: Řekl rabi Šimon: ... Přijď a pohlédni.
Doby těchto dvou modliteb jsou ustanovenou pouze proto, aby spojili Jákova s jeho osudem
.
Ve chvíli kdy se vzájemně spojí, již nic dalšího nepotřebujeme.
Neboť pak je již dvouruká žena sjednocena s tělem a není potřeba ničeho dalšího.
Proto je potřeba zajistit, aby byly obě ruce mezi nimi.
Když je tělo a žena mezi nimi, stávají se slova šepotem, který nebude vyslyšen.
Proto se učíme, že k blízkosti Jákova dochází v nebeských výšinách, jak je psáno: Ty však, Hospodine, jsi navěky vyvýšený.
A to vše jsou tajemství vědoucích. (Zohar, 1, 132a-133a) (5, str. 61, Text prvotního zdroje)

První co nás udeří do očí je cynické zneužití Žalmu 92.
Slova žalmu určená Věčnému jsou věnována jakési tajemné tváři.
Slova, tak drahá těm, kdo zachovali věrnost Pravému Bohu, jsou nucena posluhovat při sexuální zábavě kabalistických bytostí; slovem Hospodin je označován jakýsi tajemný Jákov.
Kdo je skryt pod tímto jménem?!
Nikdo jiný než náš známý Zeir Anpin.
A zde je důkaz: Zeir Anpin se ve světě Acilut dělí na dvě části, na nad chaze (hrudí) a pod chaze (hrudí). Část nad chaze se označuje jako Izrael a patří k němu nukva se jménem Lea; část pod chaze se označuje jako Jákov, jedná se o spodní část Zeira Anpina, ten miloval Ráchel, ne Leu, pro pouze ona byla jeho nukvou (3, str. 25).

A tak je nebeský Jákov, kterého Zohar označuje jménem Hospodin, tou částí Zeira Anpina, která se nachází pod hrudí tohoto parcufa.
Podle Zoharu měly oběti obdobný účel, a to vyvolat zivug, tentokrát se ale jednalo o páření Aby a Imy (5, str. 298).
Tím ale podle Zoharu účel obětí nekončil.

Moučné oběti (mincha) sloužily, jak se zdá k udobření (trestajících) zlých sil - vládců trestů: A stoupajícím kouřem, olejem a moukou krmili a sytili všechny ostatní vládce trestů, aby nemohli vládnout trestům, které jim byly podřízeny (Zohar, 1, 64b-65a, Text prvotního zdroje)(5, str. 103).

Toto zjevné znesvěcení posvátného obřadu obětování opět odhaluje pohanskou podstatu Zoharu.
Byli to právě pohané, kdo se snažil pomocí obětí a darů udobřit si zlá božstva, aby neškodila.
Chrámové oběti tak podle kabalistů sloužily k dosažení dvou cílů: za prvé vyvolávaly páření Aby a Imy, a za druhé hýčkaly zlé duchy.

Ke komu se modlí kabalista?
V minulosti nepanovala mezi předními mystiky shoda v otázce, kterému božstvu kabalistického pantheonu je nejvhodnější darovat MA"N, ženské vody.
Ve Španělsku a v Polsku se někteří kabalisté modlili k sefirotám, zejména k sefiře Chesed (Milosrdenství).
Mystik Moše Chajim Luzzatto (RaMCHaL), se podle některých svědectví, modlil k Ejn Sofu (tj. k božské substanci), podle jiných svědectví považoval za hlavu kabalistického pantheonu Zeira Anpina světa Acilut; tvrdil údajně, že rodiče tohoto parcufa vznikli pouze proto, aby se jim mohl narodit tento bůh-syn.

Potomek Marranos (Židů žijících na Pyrenejském poloostrově, kteří konvertovali ke křesťanství) Abraham Miguel Cardoso, který se navrátil k judaismu a stal se jedním ze sabatiánských proroků, byl zásadně proti uctívání Ejn Sofa, boha filozofů, z toho je zřejmé, že si ovědomoval, že je toto božstvo vypůjčené od neoplatoniků a gnostiků.
Cardoso prosazoval, aby se modlilo pouze k parcufovi Atikovi Kadišovi, tj. k Arichovi Anpinovi, který je podle něj opravdovým bohem.

Samotný Izák Luria nepřikládal Ejn Sofu žádnou váhu, a za Svatého, blahosloven budiž On považoval Zeir Anpina.

A jaký má názor dnešní kabalista?
Na tuto otázku odpoví kniha rabi Michaela Leitmana:
V některých případech je to odpověď nepřímá, v jiných případech odpověď přímá a jasná.
Připomeňme si:
Nejvyšším Králem, Stvořitelem všech stvoření je parcuf Z"A (Zeir Anpin) světa Acilut (4, str. 456).
Naše modlitby a přikázání slouží k její (nukvy, tj. Šchiny) jednotě a sjednocení se Z"A (se Zeirem Anpinem)(le-šem Kadoš baruch Hu ve-Šchinta)(2, str. 120).

Důležitý je čas modlitby:
Ve chvíli kdy jsou Stvořitel a malchut spojeni polibkem, se může ptát a žádat ten, kdo potřebuje radu a pomoc, neboť tento stav se nazývá čas přání.
A protože člověk žádal Krále a Královnu prostřednictvím 12 středních požehnání modlitby Šmone Esre, připravil přání svého srdce na poslední tři požehnání; ve Stvořiteli se probudí reciproční touha po tomto člověku, neboť díky těmto třem požehnáním došlo mezi člověkem a Stvořitelem k Nejvyššímu sjednocení.
Čas přání je doba vhodná pro vyslovení přání, a pro získání odpovědí a síly pro sebenápravu.
Král a Královna jsou Z''A (Zeir Anpin) a Malchut (4, 458).

Nyní máme jasno, ke komu se modlí kabalista; zjistili jsme, že se nemodlí jen ke Králi - Zeirovi Anpinovi, ale i ke Královně - jeho manželce Malchut.
Člověk žádá Krále a Královnu v čase přání, tedy v době kdy se nebeský pár líbá a znaven vášní čeká na okamžik, kdy zazní modlitba, aby mohli vykonat zivug (pohlavní styk):
A my jsme povinni stát před Nejvyšším Králem každý na svém místě, v pokoře a strachu, neboť On svou pravou ruku při požehnání Magen Avraham objímá Malchut, prvním požehnání modlitby Šmone Esre.
Potom pokládá svou levou ruku pod hlavu Malchut, jak se psáno v Písni písní 2,6: Jeho levice je pod mou hlavou, jeho pravice mě objímá v čase požehnání Ata gibor, druhého požehnání modlitby Šmone Esre (4, str. 456-457).

Mystikou a agadicko-kabalistickou chochmou neovlivněný žid, který je oddaný pouze Věčnému, Bohu Abrahama, Izáka a Jákova, se modlí pouze k Němu a pouze k Němu pronáší modlitbu Šmone Esre (Osmnáct požehnání).
Modlí se za prvé proto, aby vzdal chválu Věčnému, a za druhé proto, aby získal Boží přízeň pro Izrael.
Kabalista nebo kabalou infikovaný mystik adresuje modlitbu Šmone Esre kabalistickému božstvu Zeirovi Anpinovi, a nejen jemu, ale i jeho sexuální partnerce; tato modlitba má vyvolat jejich zivug.
Zároveň dochází ke splynutí lidských duší s tímto kabalistickým Králem a Královnou; toto splynutí má také erotický charakter (toto téma probereme v kapitole Chasidismus).

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA