Jdi na obsah Jdi na menu
 


PROČ JSEM NAPSAL TUTO KNIHU

Hyneme pánové!
Zmítáme se mezi pochybnými osvícenci a rozum ztrativšími mystiky.

Ti první zcela postrádají duchovní a mravní ideály, intelektuální potenciál a národní identitu.
Jejich vzorem je přežírající se a obézní Západ se vší jeho superdemokracií, znehodnocenou morálkou, zkažeností a zvrácenostmi; s jeho filmy adorujícími kult násilí a bizarní popkulturou.
To oni bojují vůči alternativně myslícím anténami televizí, to oni plní média cynickou reklamou, to oni pořádají slavnostní recepce pro gaye a lesby, tak jako například v roce 1993 v Knesetu (Kneset - izraelský zákonodárný orgán - poznámka překladatele) a v roce 1995 v Jad va-Šem.
To oni se snaží přeměnit naši vlast v jakousi kopii osvíceného Západu.
Místo kopie se ale stáváme jeho karikaturou.


Ti druzí nahrazují Bohem zjevené Sinajské Učení temným mysticizmem.
Pomocí vychytralých interpretací a interpretací těchto interpretací překroutili každé slovo Tóry, z jasného udělali temné, z přímého udělali pokřivené.
To oni nahradili Věčného Boha pohanskými modlami kabaly, vypůjčenými u neoplatoniků a gnostiků; pohanskými modlami jako jsou Ejn-Sof, Sefiry a Parcufové.
To oni zasvěcují těmto modlám Přikázání a zákony Tóry, Šabaty a kašrut, žalmy a modlitby; tedy vše co smí být zasvěceno výhradně Věčnému Bohu - Bohu Abrahama, Izáka a Jákova.
To oni připravují třetí sobotní pohoštění k uctění pohanských model kabaly - k uctění model Atika Kadiš, Ze‘ir Anpin a Malchut.
Náš národ zavrhuje Věčného Boha a nahrazuje Ho amorálním ateismem nebo náboženskou herezí; ať už se jedná o kabalu, judeo-křesťanství nebo jiné odpadnutí od víry.

Proč je náš osud tak tragický a proč jsou naše dějiny tak děsivé, proč jsou Židé ostatními vnímáni tak negativně?!
A proč jsme tak často nepřátelští vůči sobě navzájem?!

…. V míru a prosperitě žili členové židovské komunity ve staré Alexandrii, chráněni vládci a obklopeni přátelsky naladěnými patriciji i plebsem, a to do doby než nahradili prostou a jasnou moudrost Tóry judaizovaným platonizmem Filóna a dalších méně známých filozofů a pisálků.
A když alexandrijská židovská komunity nahradila Sinajské Učení helénským pohanstvím - zemřeli její členové ve strašlivých mukách.

Postavení židů bylo ve Španělsku a Portugalsku po dlouhou dobu velmi příznivé. 
Španělští a portugalští křesťané nenáviděli mnohem více Židy, kteří se nechali pokřtít, než ty kteří zůstali věrni judaismu.
Právě tyto pokřtěné Židy španělští a portugalští křesťané pronásledovali, vraždili a upalovali.
Zejména za účelem jejich pronásledování byla zřízena inkvizice.
Aby mohli být tito noví křesťané pronásledováni, vstoupil v platnost Zákon o čistotě krve - Limpieza de sangre; Zákon o čistotě krve zakazoval pokřtěným Židům a jejich potomkům přístup k postům ve státní správě, k akademické kariéře a k placeným církevním hodnostem.

Strašlivý byl osud těch, kteří upřímně uvěřili nebo těch kteří předstírali víru v neposkvrněné početí nemanželského syna Židovky Marie duchem svatým; těch, kteří upřímně uvěřili, nebo těch kteří předstírali víru v božství tesaře z Nazaretu, víru v samozvaného mesiáše, čaroděje a obratného lovce lidí.
Nebylo žádné slitování pro ty, kdo si chtěl zajistit nesmrtelnost duše a království nebeské skrze smrt tohoto údajného božstva.
Příčinou zničení židovských komunit Španělska a Portugalska byly masové konverze ke křesťanství a šíření kabaly. 

Mezi judeo-křesťanstvím a kabalistickým judaismem existuje jasná spojitost; jak judeo-křesťanství, tak i kabalistický judaismus jsou náboženskou herezí.
Mesiánský Žid (tak se dnes označují pokřtění Židé) zavrhuje Boha tím, že vyznává jiného boha, přesněji jiné bohy tvořící křesťanskou Trojici.
Mesiánský Žid krade ze Sinajské víry liturgii a obřady, aby jimi mohl uctívat nemanželského syna Židovky Marie a jeho dva kolegy tvořící božský triumvirát.
To samé dělá i kabalista, který nahrazuje Pravého Boha neoplatonskou modlou Ejn-Sof, jeho Sefirami a Parcufy-Tvářemi.
Těmto pohanským modlám kabalista zasvěcuje z judaizmu ukradená přikázání, zákony, Šabaty, kašrut, žalmy a modlitby.
Kabalista stele Svatou Tóru jako podestýlku kabalistickým démonům, kteří jí rozdupávají svými ďábelskými kopyty.
Proto byl osud komunit infikovaných kabalou tak ostudný a hrozný.
Nicméně se to netýká jen kabaly, ale jakéhokoli druhu mysticizmu. 

Masakry židů během křížových výprav, odsuzování židů obviněných z rituálních vražd, Rindfleischovi pogromy, pogromy Armlederů-Judenschlagerů (Židobijců), masakry v dobách morových epidemií, ukrutné 14-té století - století vyvražďování německých židů; to vše bylo trestem za agadický mysticizmus, za spekulace o božském voze - merkavě, za ohavný mysticizmus a okultizmus Jehudy Chasida a Eleazara z Wormsu.

Masové přijetí Zoharu a luriánské kabaly polskými a ukrajinskými židy vedlo ke katastrofě - k Chmelnického povstání.
V první polovině 17-tého století polští židé a židé z východopolské provincie Ukrajiny netrpělivě očekávali příchod mesiáše.
A jak by také nečekali?!
Vždyť v knize Zohar bylo černé na bílém napsáno: V šestém tisíciletí, po uplynutí 408 let budou vzkříšeni všichni obyvatelé podzemí, nebo také: v tomto Svatém roce se každý z vás vrátí ke svému dědictví.
Rok 5408 odpovídal roku 1648 podle křesťanského letopočtu.
Mesiáš se ale neobjevil!
Místo něj se objevil krvavý Bohdan.
A to není jediný příklad, kdy se mystické předpovědi udály přesně opačně, než jak byly předpovězeny.
Ve středověkém Španělsku byl předpovězen příchod mesiáše na rok 1492.
Tento rok se ale stal rokem vyhnání židů ze Španělska.
Víra v kabalistická proroctví nezůstala nikdy nepotrestána.

Takto popisuje hrůzy Chmelnického povstání známý ruský historik N. Kostomarov:
Nejstrašnější nenávist projevoval lid vůči Židům. Židé byli odsouzeni k úplnému vyhlazení, jakýkoliv projev lítosti vůči nim byl považován za projev zrady.
Svitky Tóry byly vytahovány ze synagog, kozáci na nich tančili a pili vodku.
Následně na Svitky Tóry pokládali Židy a bez slitování je podřezávali.
Země byla pokryta tisíci pohozených židovských nemluvňat
...

Na jednom místě kozáci podřezávali nemluvňata a před zraky jejich rodičů si prohlíželi vnitřnosti podřezaných dětí, a přitom se vysmívali židovskému rozdělování potravin na košer (to, co je možné jíst) a tref (to co jíst nelze); o některých dětských vnitřnostech říkali: To je košer - jezte! O jiných: To je tref, to hoďte psům!

V slavném díle pravoslavných kozáků pokračovala i ruská vojska pod velením Konstantina Poklonského a polský vojevůdce Stefan Czarniecki.
Za 8 let, tedy v letech 1648 až 1656 bylo zavražděno, zemřelo hladem nebo na nemoci několik desítek tisíc židů, zničeno bylo 700 židovských obcí.
Vítr se proháněl po vypálených židovských městečkách, pouze ohořelé komíny vypálených domů se tyčily k nebi, a po polích se šířil silný zápach tlejících těl.
Jak velké bylo rozčarování rabínů-kabalistů podvedených falešným proroctvím Zoharu.

Ale ani po této pohromě mystikové nevystřízlivěli a řádění mysticizmu nebylo zastaveno.
Slavný polsko-židovský učenec a lékař Tobiáš Kohn (Tovja ben Moše ha-Kohen) žijící na přelomu 17-tého a 18-tého století napsal: Není země, kde by se židé věnovali mystickým nesmyslům, temným silám, talismanům a zaklínáním duchů tak intenzivně jako v Polsku.
Po Polsku a Ukrajině se potulovali všelijací baal-šemové, věštci, jasnovidci a čarodějové.
Jeden z nich, Izrael ben Eliezer (později známý jako Bešt), stvořil novou herezi - chasidismus, ta se začala rychle šířit na Ukrajině a v Polsku.
A trest na sebe nenechal dlouho čekat.
V oblasti rozšíření nové hereze se začalo šířit hnutí zbojníků-hajdamáků, které dosáhlo své největší slávy v roce 1768; zničeny byly židovské obce Žabotina, Čerkas, Smily, Korsuně, Kaniva, Lysjanky a Umaně.
Obzvláště brutální byl Umaňský masakr, během něhož bylo povražděno téměř 20 000 lidí.
Tento masakr připomíná po mnoho let půst pátého tamuzu. 

A totéž se dělo i na Východě.
Zemětřesení zničilo kabalisty přeplněné město Safed; epidemie kosily lidi a během jedné z nich zemřel zakladatel luriánské kabaly 38-letý Izák Luria. 
Tento (podle kabalistů) divotvůrce a zázračný člověk ovlivňující nejvyšší sféry, jesod olam - základ světa, se ukázal být zcela bezbranným vůči morové bakterii. 

Požáry a epidemie zničily i další centrum kabaly - Soluň.
Jemenští židé, mezi nimiž nebyli žádní zbohatlíci ani lichváři; tito pracovití řemeslníci, krejčí a obuvníci, zbrojíři a zlatníci, tito skromní dříči a horliví stoupenci Zoharu a luriánské kabaly, učící se posvátné texty zpaměti, byli vystaveni hrozné diskriminaci.
Nesměli nosit nové a světlé oblečení, stavět velké domy, jezdit na koních a velbloudech, troubit na šofar, stavět nové synagogy či svědčit u soudu.
Židé z jemenského města Saná museli odvážet odpadky a splašky z arabských domácností.
A nakonec byli jemenští židé vyhnáni do pouště a solných plání, kde zemřely dvě třetiny vyhnanců.    
Úpěli pod bičem Safíovců v pověrách a okultizmu tonoucí židé Persie. 

Naopak osud gruzínských židů, nezapálených pro mystiku, byl mnohem šťastnější.  
A indičtí Bnej-Izrael, neznající dokonce ani slova agada a kabala, a vyznávající pouze Tóru, požívali po tisíciletí respekt, úctu a sympatie svých sousedů, proti sobě neustále bojujících militantní hinduistů a muslimů. 
Zde je potřeba připomenout následující.
Koncem 18-tého století byl voják Východo-indické společnosti Samaje Chazaje (to je Šmuel Jechezkel) Divekar zajat a odsouzen k smrti maisúrským rádžou Tipu.
Poté co vyšlo najevo, že Divekar a další zajatci náleží k Bnej-Izrael, přesvědčila rádžova matka (muslimka znající z Koránu o vyvoleném Lidu Izraele) rádžu aby tyto zajatce ušetřil.
V roce 1795 získal Divekar svobodu a na počest získání svobody nechal vystavět v Bombaji synagogu Magen David, přejmenovanou později na Šaar rachamim.
 

Historie je nejlepším soudcem.
Schopnost hodnocení své vlastní minulosti a následné vyvození závěrů je jedním ze základních předpokladů životaschopnosti a prosperity každého národa. 
Mnohé národy zaniknou dříve, než si stačí uvědomit své vlastní chyby, napsal francouzský historik a myslitel Alexis de Tocqueville.
Uvědomujeme si my své chyby?

Jsme na křižovatce a máme před sebou tři možné cesty.
První cestou je cesta čisté Sinajské Tóry osvobozené od veškeré tvořivosti nesčetných rabínů, talmudistů a kabalistů.

Druhou cestou je cesta do nehostinné pouště bezbožnosti; je to cesta, které židy dovede do hromadných hrobů Soloveckých ostrovů a Kolymy.

Třetí cestou je cesta Jehudy Chasida, Izáka Lurii a Bešta; je to cesta do bažin mysticismu, ve kterých utonuly miliony našich předků.
Obdobou této cesty je cesta náboženské hereze tzv. mesiánských Židů hledajících spásu v utrpení a smrti nebohého Ježíše Nazaretského.

Pouze první cesta nám může zajistit spásu, pouze po této cestě dojdeme k milosrdenství Nejvyššího Boha a tím i k míru a úctě ostatních národů.

Tato kniha neobsahuje nic, co bych si sám vymyslel.
Pouze jsem se na židovskou mystiku podíval očima Izraelity žijícího v době Mojžíše a proroka Samuela, očima Izraelity žijícího v době, kdy ještě neexistovali žádní farizejové,  tanaité, amoraité, savoraité, středověcí rabíni komentátoři ani chasidští cadici; tedy v době kdy tito ještě nezačali tkát svojí černou pavučinu a opřádat jí Bohem zjevenou Tóru.

Kniha má tři části.

První část se v krátkosti zabývá Tórou, druhá část se zabývá protipólem Tóry - kabalou, třetí část popisuje praktické důsledky kabalistického mysticizmu.
Má kniha je pouze prvním krokem k očištění naší víry od sprostého, amorálního a absurdního mysticizmu, od judaizovaného pohanství.
A doufám, že někdo další, mnohem moudřejší, talentovanější a oddanější Věčnému Bohu, v budoucnu popíše vše mnohem lépe a srozumitelněji, než jsem toho byl schopen já.

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA